Úvod

Mainskou mývalí kočku řadíme mezi největší plemena domestikovaných koček. Je to mimořádně krásná kočka, která je známá svou vysokou inteligencí a hravostí. V USA, odkud toto plemeno pochází, se nazývá Main Coon (coon, racoon = mýval), a to podle bohatě osrstěného chundelatého ocasu, který se podobá ocasu mývala. Díky své impozantní velikosti a přátelské povaze se této kočce často přezdívá "něžný obr".

Vzhled

Mainská mývalí kočka patří do skupiny II - polodlouhosrsté kočky. Jedná se o robustní plemeno. Má protáhlé tělo s hranatými obrysy. Silná stavba kostí, tvrdé svalstvo a široký hrudní koš jen zvýrazňuje mohutnost těchto koček. U mainek je na první pohled zřejmý rozdíl mezi kočkou a kocourem. Kočky bývají zpravidla konstitučně drobnější. Kocouři dosahují hmotnosti okolo 9 až 11kg, kočky přibližně 5 až 7kg. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy - až 12 kg. Uvádí se, že existují i jedinci dosahující hmotnosti 15kg. Délka i s ocasem může přesáhnout až 1m. Do plné velikosti dorůstají poměrně dlouho, až mezi druhým a třetím rokem života.

Povaha a temperament

Mainská mývalí kočka má velmi přátelskou povahu. S člověkem dokáže navázat velmi pevný vztah a to z ní dělá nadmíru příjemného společníka. Je velmi hravá a tuto vlastnost si udržuje až do vysokého věku. Tyto kočky mají rády mazlení, i když samozřejmě existují výjimky, obecně lze tvrdit, že přítulnost je pro mainskou mývalí kočku typická. Na druhou stranu je nutné podotknout, že mazlení by mělo vycházet z impulsu kočky. Pokud budeme kočku neustále proti její vůli chovat a posazovat si ji na klín, tak ji můžeme znechutit. Když má chuť na mazlení, přijde si za vámi sama. Přestože si tyto kočky mnohdy udržují majestátní odstup, tak neustále vyhledávají společnost svého pána. Jsou to kočky spíše klidné. Mají společenskou povahu a nerady zůstávají samotné. Rády se zapojí do všech činností svého majitele. Umí dát velmi dobře najevo, co cítí a potřebují. Jsou velice hravé a zvědavé, ale dokážou byt i lenivé. Velmi dobře se snáší s ostatními kočkami, dokonce i se psy. Ale ve vztahu se psy je nutné dbát určité obezřetnosti, protože často nepociťují ze psů strach. Problém by mohl nastat v případě, že má kočka možnost volného pohybu mimo své obydlí a venku by potkala psa. Další výbornou vlastností těchto koček je jejich kladný vztah k dětem. Při seznamování s dětmi by mělo být dítě poučeno, že kočka není hračka. Kočka z počátku potřebuje pomalejší, klidný a trpělivý přístup. Jestliže se tento postup dodrží, tak by měl být vzájemný vztah bezproblémový. V chování mainské mývalí kočky najdeme řadu odlišností od ostatních kočičích plemen. Jednou z nich je způsob jakým pijí vodu. Často můžeme pozorovat, že do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, z které si udělají "naběračku". Specifickým chováním mainek je spát na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědila po svých předcích, kteří se tímto způsobem adaptovali na drsné podmínky prostředí, ve kterém žili. Ve spánku je často schoulená do zcela neobvyklých pozic. Dále je pozoruhodná tím, že se ozývá jemným cvrčivým hlasem. Její líbezné tiché mňoukání některým chovatelům připomíná holubičí vrkání. Mainské mývalí kočky mají rády výběh. Pokud je to možné, obstarejte jim zahradní voliéru. Velmi rády pozorují, co se děje v jejich okolí. Jako alternativa přichází v úvahu i balkón, ale musíte si dát pozor na jeho správné zajištění, protože tyto kočky rády skáčou.

Historie

Mainská mývalí kočka byla pravděpodobně vyšlechtěna křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Její značná podoba s norskou lesní kočkou napovídá, že obě plemena musela mít společného předka. Mainská mývalí kočka pochází patrně z angorských koček a dlouhosrstých kříženců evropských koček, které do USA přivezli první osadníci z Evropy. Z jiných pramenů čerpá legenda o dalším možném původu této impozantní kočky. Mainská mývalí kočka prý pochází z koček francouzské královny Marie Antoinetty, která se v předtuše násilné smrti chtěla vystěhovat do Ameriky. Jako první tam poslala své věci a právě své milované kočky. Mezi nimi prý byly i nějaké norské lesní kočky, které královna dostala od švédského prince. Jejich potomci pak dali vzniknout tomuto plemeni. Ať už je původ jakýkoliv, jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Mnoho sedláků tam chovalo tyto kočky na statcích jako kočky pracovní. Dlouhou dobu byla s oblibou využívána v boji proti hlodavcům. Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno. Roku 1895 se mainská mývalí kočka stala vítězem výstavy v Madison Square garden. Od konce století však zájem o toto plemeno postupně upadal, hlavním důvodem byl patrně dovoz perských koček do USA. Teprve v padesátých letech bylo zásluhou amerického klubu chovatelů mainských mývalích koček (Central Maine Coon Cat Club) plemeno znovu prošlechtěno. Další podporu získalo plemeno po založení Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalích koček (Maine Coon Breeders and Fanciers Asociation) v rove 1976. Tentýž rok bylo plemeno oficiálně uznáno. Od té doby jeho obliba vzrůstá, a to i mimo americký kontinent.

Zdroj: moje-kocka.cz